NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fanoušci, kteří dodnes nostalgicky vzpomínají na hudební nadvládu RAGE AGAINST THE MACHINE, se mohou radovat. Mozek a kytarista RATM Tom Morello spojil síly s raperem jménem Boots Riley a pod názvem STREET SWEEPER SOCIAL CLUB nahráli sice odlehčenou, ale přesto podobnou fůzi hip hopu, funku a výrazných kytar. Tom Morello tentokrát sice neboří hranice, ale jeho typicky „hračičkovský“ styl je opět dobře čitelný. Za doprovodu hodně nabasované funky/hip hopové rytmiky se mu kolikrát daří parádní kousky, jakými jsou například ústřední motiv v „The Squeeze“ nebo hlavní riff v „Clap For The Killers“, které nelze odbýt mávnutím ruky. Kytara však často ustupuje do pozadí a přenechává prostor jedovatým rýmům Bootse Rileyho, který svým úderným frázováním dokáže skladby pěkně nakopnout. V textech je samozřejmě přítomna levicová propaganda, jejíž smysl ponechme tentokrát stranou s konstatováním, že tato věc prostě k projektům Toma Morella už neodmyslitelně patří. Přestože CD obsahuje převážně jednoduché hudební motivy, je jako celek nečekaně funkční a v dnešní době, kdy je v kurzu úplně jiná muzika, působí vskutku svěže. Nečekejte progresivní veledílo, ale oddechovou rytmickou hudbu, hip-hopové rýmovačky a pozitivní energii. Na albu je dost skladeb („Fight!Smash!Win!“,„The Squeeze“,„Clap For The Killers“, „Somewhere In The World it´s Midnight“), které mají hitové ambice a s přehledem naladí správně uvolněnou „párty“ atmosféru. Po neslavném konci rockových AUDIOSLAVE a folkově laděném projektu THE NIGHTWATCHMAN se tedy Morello vrací úspěšně do stylu, kde je silný v kramflících a kde se mu vždy dařilo.
7,5 / 10
docela to omrzi, občas se k tomu vracím...Promenade je pecka jak sviňa :)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.